Anglický setr je velké, ale elegantní plemeno, symetrické a mohutné postavy. Ztělesňuje půvab, sílu a vytrvalost. Jejich srst je dlouhá, plochá a hedvábná.
Obecně zdravé plemeno, u kterého se však může vyskytnout:
– Dysplazie kyčlí.
– Dysplazie loktů.
– Hluchota jako dědičná porucha a lze ji testovat od mládí.
– Atopie, kdy kůže reaguje na alergeny z okolního prostředí, bolí a svědí.
– Ektropium, což je bolestivý stav, kdy se oční víčka otáčejí ven.
– Hypotyreóza, což je onemocnění, kdy štítná žláza neprodukuje dostatek hormonů. To může mít za následek nízkou hladinu energie, přibírání na váze a kožní problémy.
Dostupné testování:
– Screening dysplazie kyčlí.
Anglický setr je přátelský a vlídný pes, který se dobře snáší s rodinou, ale k cizím lidem je poněkud zdrženlivější. Je méně nadšený a bujarý než někteří jiní setři, ale s ostatními psy a domácími zvířaty vychází bez problémů. Dospívají pomalu a je třeba dbát na citlivou socializaci a zvykání, nikdy je nepřemáhat a nepovažovat jejich tolerantní povahu za samozřejmost.
Kořeny anglického setra sahají až do roku 1500, kdy byly zaznamenány zmínky o psech používaných k lovu ptactva, kteří se určitým způsobem podobali modernímu anglickému setrovi. Mezi majiteli pozemků však panovala velká konkurence a rivalita o vyšlechtění vlastního specifického setra, a tak je přesná historie s mnoha variantami nejasná! Je pravděpodobné, že setři jsou odnoží různých landspanielů přivezených ze Španělska s možným přídavkem typů vodních španělů, pointerů a špringršpanělů. Obecně se má za to, že největší zásluhu na vzniku anglického setra jako samostatného a uznávaného plemene měl sir Edward Lavarack.
Původní funkcí anglických setrů bylo vyhledání míst, kde se ptáci ukrývali, a pak buď zůstávali přikrčeni na místě, zatímco se házely sítě, nebo dostali povel k vyplašení ptáků, aby je mohli ukořistit lovečtí jestřábi (které později nahradily zbraně, protože sokolnictví upadlo v nemilost).
Toto plemeno potřebuje dlouhé procházky v přírodě a bezpečný prostor pro volné pobíhání – chůze po chodníku anglického setra dlouho nezabaví.
I když nemáte v úmyslu s anglickým setrem pracovat nebo soutěžit, měli byste s ním projít výcvikem, abyste pochopili, jak toto plemeno přemýšlí a jak se chová. Nejlépe se hodí pro obyvatele venkova, kteří mají rádi dlouhé procházky, nevadí jim bláto a jsou ochotni časté péče. Angličtí setři mohou dospívat pomaleji, mohou být citliví, potrhlí a hloupí, takže majitelé musí mít trpělivost a čas, aby je pochopili. Někteří jedinci mají sklon k slintání, zejména samci, takže na to pamatujte, pokud opravdu nemáte rádi slintání!
Psi velkých plemen mají nejen velký apetit, ale také vyžadují jiný poměr živin včetně minerálů a vitaminů než psi menších plemen. Deerhoundi jsou náchylní k nadýmání a žaludečním problémům; menší a častější jídla mohou toto riziko minimalizovat.
Angličtí seři potřebují přiměřené množství péče a trimování, aby vypadali co nejlépe. Pravidelné zastřihování srsti mezi polštářky na tlapkách a pod ušima je nutností, protože do uší musí proudit vzduch, aby se zabránilo infekcím. U výstavních psů je péče o srst náročnější.
Díky své zdrženlivější a citlivější povaze je anglický setr vhodnějším psem pro rodiny se staršími dětmi, které mají rády dlouhé procházky bez ohledu na počasí. V mládí může být (zejména samci) při hře poměrně hlučný a neuvědomovat si svou velikost, což může být nebezpečné pro nejmenší děti, a někdy bývá neohrabaný v blízkosti velmi malých psů. Přestože je anglický setr do jisté míry trpělivý a tolerantní, více mu vyhovuje klidnější domov. Ačkoli je pes obecně považován za vhodného domácího mazlíčka k dětem, vždy je třeba naučit děti a psy spolu vycházet a respektovat se. I přesto by ale nikdy neměli zůstat spolu o samotě a dospělí by měli dohlížet na jejich vzájemné interakce.
Anglický setr sice není největší ze setrů, ale přesto je to velký pes s dlouhou srstí, která zachytí překvapivé množství bláta, bahna a listí. Doporučuje se velká zahrada a středně velký až velký dům, ideálně s prostorem, kde se mokrý zablácený setr může po procházkách osušit. Hodí se spíše na venkov nebo do zalesněných předměstí, ve městě se tomuto psovi příliš nedaří.
Trpělivost je klíčem ke každému setrovi a anglický setr není výjimkou. Toto plemeno je zatížené na ptáky, ať už ve vzduchu, nebo na zemi. Je tedy třeba trénovat poslušnost. A protože to není pes, který by měl rád výcvik jako takový, měli by se majitelé snažit začlenit výcvik do svých každodenních činností a být důslední, dokud nebude pes opravdu dobře reagovat na přivolání – většinou!
