Středně velký belgický ovčák groenendael má dlouhou hladkou srst černé barvy, občas s malými bílými znaky na hrudi a tlapách. Groenendael je často mylně považován za plnokrevného černého dlouhosrstého německého ovčáka, je však štíhlejší a mnohem elegantnější a ušlechtilejší.
Chytrý a pozorný, i když poněkud ostražitý vůči cizím lidem, je groenendael dodnes vším, čím by mělo být pastevecké a hlídací plemeno. Jsou velmi učenliví, ale dokážou se sami rozhodovat, pokud nedostanou povel, a potřebují oddaného majitele, který má dostatek času na práci s nimi a jejich výcvik na vysoké úrovni. Jsou přátelští a oddaně láskyplní k nejbližší rodině a přátelům, k cizím lidem se však vřele hlásí až po čase a nesnesou hrubé zacházení nebo přílišnou důvěrnost od těch, které neznají.
Existují čtyři typy belgického ovčáka, které se původně lišily pouze typem srsti, protože byly vyšlechtěny především pro svou pasteveckou a hlídací schopnost, takže byly považovány za jedno plemeno. Nyní jsou tyto čtyři typy – laekenois, groenendael, tervueren a malinois – klasifikovány jako samostatná plemena, přestože chvíli trvalo, než byla uznána tato čtyři plemena, protože belgický kynologický klub uznal v roce 1897 původně pouze tři typy (groenendael, tervueren a malinois). Groenendael je pravděpodobně z této čtveřice nejnápadnější, s luxusní černou srstí a odstávajícíma ušima a byl vyšlechtěn Nicholasem Rosem, majitelem zámku Chateau de Groenendael jižně od Bruselu v roce 1885. Vlastnil základní fenu, dlouhosrstého černého psa jménem Petite, a rok hledal psa, který by se k ní hodil. Nakonec našel psa jménem Piccard D'Uccle a spolu s Petit založili plemeno.
