Navzdory kratším nohám je třeba clumber španěla považovat za velkého a silného psa. Clumber je těžší a mnohem mohutnější než jiná plemena španělů, je také vyrovnanější a méně vznětlivý ve svém celkovém přístupu k životu.
U clumber španěla se může vyskytnout:
– Dysplazie kyčlí.
– Dysplazie loktů.
– EIC neboli kolaps vyvolaný cvičením, kdy stres nebo jiná zátěžová situace může způsobit problémy s nervovou soustavou a pes přestane odvládat své tělo.
– Entropium, což je bolestivé oční onemocnění, při kterém oční víčka směřují dovnitř.
– Syndrom suchého oka, což je bolestivý stav, kdy slzná žláza přestává správně fungovat.
Dostupné testy:
– Screening dysplazie kyčelního kloubu.
– Test DNA na kolaps vyvolaný cvičením, který odhalí predispozice k tomuto onemocnění.
Clumber španěl je těžšího vzrůstu, dospívá pomaleji než ostatní španělé a je obecně stabilnější. Je to dobromyslné, přívětivé plemeno, důstojné, ale zároveň zábavné a ochotné plnit jakýkoli úkol, který ho naučíte. Clumber je stejně šťastný na pohovce, jako při sledování pachové stopy a je to oddaný rodinný pes.
Clumber španěl je dalším plemenem s poněkud nejasným romantickým původem, který se vztahuje k francouzské šlechtě, anglickým vévodům a revolucím, nicméně pro tyto představy existuje jen málo důkazů. Plemeno vděčí za svou existenci vévodovi z Newcastlu a jeho jméno odkazuje k panství Clumber Park, kde vévoda vyšlechtil svůj vlastní typ těžkého, stabilního španěla z různých loveckých psů, kteří byli v té době k dispozici. Mohlo jít o psy dovezené z Francie, kde byly oblíbené zejména dlouhosrsté nízké typy „basetů“, kteří umožňovali pěším lovcům pronásledování bez koní.
Silné a spolehlivé přivolání je při pohybu mimo vodítko zásadní, protože ačkoli jsou španělé pomalejší, mají značnou výdrž a vytrvalost. Přibližně hodina venčení denně s dostatkem příležitostí užívat si hledání pachů a používání jejich působivého nosu udrží clumber španěla šťastného.
Pro ty, kteří milují velké psy, ale mají rádi milou povahu španělů a dávají přednost přemýšlivějšímu, pomaleji se pohybujícímu plemeni, by mohl být clumber tím pravým psem. Sice potřebují dostatek výcviku a pohybu, ale jedná se o stabilní, rozumné plemeno, ideální pro rodiny se staršími dětmi. Hodí se však pouze pro ty, kteří se dokážou vyrovnat se slinami a zablácenými mokrými tlapkami!
Psi velkých plemen mají stejně velký apetit, potřebují vyvážený poměr živin včetně minerálů a vitamínů.
Bohatá srst je hedvábná a rovná, na nohách a hrudi je delší opeření, které se při zanedbání péče zamotává. Jejich srst udržuje snadno, stačí pravidelném kartáčování jednou týdně, pozor ale na slintání a línání! Tlapky by se měly denně kontrolovat, zda na nich nejsou semena trávy, a zastřihávat, aby se zabránilo zauzlování srsti. Stejně tak uši by se měly pravidelně kontrolovat. Podobně jako u všech psů s nízkou stavbou těla i clumber španěl sice rychle schne a dá se snadno vykartáčovat, ale na tlapkách a podbřišku se může shromažďovat značné množství bláta a vody.
Clumber španěl je v dospělosti vyrovnaná a spolehlivá povaha, štěňata mohou být samozřejmě živější. V dospělosti je to těžké plemeno, takže je třeba dávat pozor na malé děti, slabé nebo nejisté osoby a samozřejmě na menší domácí zvířata. Ačkoliv jsou psi považováni za vhodné domácí mazlíčky k dětem, je třeba naučit je vzájemnému respektu. Přesto by psi a malé děti nikdy neměli zůstávat sami bez dohledu dospělé osoby.
Clumber španěl je velký pes na krátkých nohách, což je třeba mít na paměti při pořizování psa a nákupu vybavení. Vše bude oslintané a pokryté bílou srstí! Stejně jako u všech nízkonohých psů i clumber španěl sice rychle schne a snadno se kartáčuje, ale na tlapách a podbřišku se může nahromadit značné množství bláta a vody. Po procházkách je nutné zajistit vhodný prostor, kde ho můžete osušit. Pokud je možné nabídnout různé zajímavé procházky, může být clumber španěl spokojený na venkově i na zeleném předměstí.
Clumber španěla lze vycvičit v různých aktivitách a sportech, zejména těch pachových, jen nezapomeňte, že je bude vykonávat pomalejším a stabilnějším tempem než ostatní. Při správném pochopení toho, co ho motivuje, a přístupu „spolupráce“ se clumber snadno vycvičí a je s ním zábava. Výuka přivolání je zásadní, protože vynikající čich ho jinak může přivést do problémů. Stejně jako u všech plemen, která ráda nosí předměty v tlamě, je důležité učit aport a výměnnou hru od útlého věku.
